Vzhledem k tomu, že neproběhlo povídání o Chernobylu jako UBES, tak sem hodím nějaké to zkrácené povídání:
Na náměstí v Kyjevě jsme se spolu asi s 15 dalšími lidmi nacpali do menšího mikrobusu jedné slovensko-ukrajinské agentury, která pořádá zájezdy do zóny a vydali se směr Chernobyl. Což je asi 2 hodiny cesty na sever. Po cestě jsme zhlédli několik dokumentů o samotné havárii i o jejích následcích. Ze kterých si už moc nepamatuju (píšu to hodně zpětně). Navíc by neměl být problém si o tom dohledat podrobnosti, koho to zajímá. Tak jen něco málo.
Hodně mě překvapil počet lidí, kteří se různě zapojili do úklidu tohoto bordelu- bylo to hodně přes půl milionu. Kromě hasičů, kteří to neúspěšně hasili vodou, (protože ta se při takové teplotě rozkládá na vodík a kyslík...) pak povolali např. i piloty vrtulníků z právě probíhající afghánské války. Informovanost o tom, co vlastně uklízí byla téměř nulová. Stejně jako znalosti působení ozáření na lidský organismus. Což není moc překvapivé na tu dobu a místo, ale i tak to bylo žalostné.
První zastávka byla vojenská kontrola na vnějším pásmu zóny asi 30 km od elektrárny. Pásma jsou celkem tři a jsou opravdu oplocené a hlídané. Tady jsme si chvíli počkali, než nás prověří a vydali se dál. Taky jsme dostali průpravu, co v zóně nedělat atd.
Další štace byla vesnice Chernobyl, skládající se většinou z opuštěných budov. Po prohlídce školky jsme se dozvěděli, že všechny ty "náhodně" opuštěné věci jako třeba staré panenky, jsou ve skutečnosti naaranžované pro turisty. Tak jsme zastávku využili tím, že jsme si půjčili místní auto a objeli si vesnici. Za barákama jsme si všimli jabloňových sadů a když jsme se ptali, na co to tam je (nic pěstovaného v zóně by se nemělo jíst), tak prý když se to vypálí na kalvádos, tak je to vpohodě. Poslední zajímavostí vedle vesnice je skládka/výstavka jednoduchých robotů použitých při odklízení radioaktivních zbytků. Bohužel spolehlivost těchto strojů nebyla nijak veliká a při působení radiace brzo odešly.
Radar Duga. Tady byla jen krátká zastávka u tohoto přes 14 000 tun vážícího monstra. Stavba je to vážně megalomanská a kromě toho, že sežrala podstatnou část výkonu elektrárny a kvůli zvuku se jí říkalo Ruský datel k ní není moc co napsat.
Elektrárna. Nejočekávanější místo je paradoxně trochu strohé. zničený blok je již přikrytý novým sarkofágem a dovnitř se dostanete jen při dvoudenní prohlídce. Venku se tak můžete leda podívat na památník hasičům a odlovit si virtuální keš. Vedle elektrárny jsme si dali oběd a jelo se dál.
Pripjať. Nejzajímavější místo z celé zóny. Za těch 30 let se s ním příroda poprala velmi pěkně a některá místa, jako třeba stadion, se proměnila na poctivý les. Na fotkách se pak můžete podívat na místa před/ po. Do většiny budov je zakázaný vstup a ani tam moc zajímavých věcí není. Co není zbořené, to je vykradené včetně např. nábytku a téměř veškerého vybavení domů. Takže jediné aspoň trochu zajímavé foto mám z interiéru divadla.
Procházka tímto městem je vážně atmosférická. Doporučuju všem milovníkům rozpadlých budov. Takto velké opuštěné město asi jinde v Evropě není a navíc s takovou historií.
O radiaci v zóně.
Samozřejmě první věc, která nás zajímala. Takže hned na úvod jsme si půjčili gaigerův detektor a strkali ho kam se jen dalo a změřili snad každé zajímavé místo. Trochu nečekaně má většina zóny přirozené radiační pozadí v normě. Myslím, že to dokonce někdo googlil a většina námi naměřených hodnot byla menší, než je přirozená radiace v Čr. Pak jsou ovšem místa, kde hodnota radiace vyletí o řád i víc nahoru. Většina těchto míst je označená jasným žlutým trojúhelníkem. Třeba tam, kam dopadly kusy z reaktoru. Z měřených míst nejvíc zářily mechy nebo místa pod konstrukcemi, třeba pod slavným ruským kolem v centru Pripjati. Houby ani ovoce kupodivu moc nezářili
