Silvestr byl letos komorní a poklidný. Přesto někdo v průběhu večera dostal "super" nápad, že první den v roce hecneme lezení. Podmínkou bylo slunečné počasí a teplota na nulou.
A tak jsme si dali přes oběd jeden výstup na Kozla za povzbuzování jedněch a nechápavých výrazů dalších turistů, kteří si přišli k blízkému altánku něco opéct.
 |
V neděli jsme si dali trénink Rajbasu na Zbojníkovi. Dvě cesty s obtížností 6 šly na pohodu. A pak jsem se pořádně vytavil na cestě Tři veterání (7+), kde mi zůstal pomníček před poslední plotnou.
Z horolezeckého slovníku:
Rajbas= Hladké a ukloněné místo na skále, skoupé na chyty a stupy, přes které vede výstupová trasa. Leze se 'na tření' tj. lezec nepoužívá žádné chyty ani stupy, na nakloněné skále drží pouze třením o boty a ruce.
pozn.: Taky jsem nevěřil, že se dá lézt bez chytů, jen na tření. A jen ta spodní plotna po první převis (viditelné na spodním obrázku) mi napoprvé trvala přes 20 minut neskutečné námahy, pádů a nadávek.
Pomníček= Cesta, kterou jsem zkoušel, ale nevylezl. Zůstává mi jako pomníček do příští návštěvy skal.
Tak jsme využili po delší době teplého podzimního víkendu a šli si zalozit nedaleko hradu Buchlov. Cestu jsme si dali jen jednu. Za to jsme si užili výhledu na celý náš okres a nádherný západ slunce. Jako bonus navíc padla keš na vrcholu skály. Asi nejpěknější výhled v našem kraji. Mno podívejte se sami.
Další ze skal v Buchlovkách je Zbojník, který je nedaleko Karlovky. Cesty jsou trochu obtížnější ale pěkné. Výhoda je, že se zde může nahodit horní jištění a nemusí se lozit na prváka.
Dali jsme si zde jen jednu cestu a i tak jsme končili za tmy.
Tak se mi povedlo pořídit si začínající zánět šlach v pravé ruce. Nepříjemná věc a hlavně, když chcete lozit. Dal jsem si 2 týdny pauzu a vypadá to líp. Takže když zrušili kvůli pandemii pouť a odpoledne se vyjasnilo, tak se šlo konečně zas lozit. Na rozjezd jsem si dal čtyřkovou cestu: Vnitřní komín. Mno s jednou skoro nepoužitelnou rukou to byl výkon. Naštěstí se skoro celá cesta dá pěkně nastoupat hlavně pomocí nohou.
 |
| vrchol komína- západní strana |
 |
| západ slunce |
 |
| Kozel |
Tak konečně došlo i na nejpěknější skálu v Chřibech, Kozel. Vzhledem k návštěvnosti místa jsme přijeli už den předem a přespali v nedalekém altánku, abychom další den byli první na skále.
(Do toho samého altánku se nám asi před 10 lety povedlo nastěhovat celý tábor, když nás na puťáku chytla bouřka. A ze kterého nás pak museli evakuovat auty, když jsme zjistili uprostřed noci, že do něj zatéká a tvoří se v něm malý rybník.)
 |
| altánek |
Na začátek jsme si vylezli "komínem" na vrchol, ze kterého je nádherný výhled do kraje a na zříceninu Cimburk a dlovili zde jednu T5 kešku.
-Výhled shora (skoro panorama). Cimburk pravo uprostřed mezi stromy.
Pak jsme pokořili ještě jednu pětkovou a šestkovou cestu i s převisem.
Známé pořekadlo: "Žádný učený z nebe nespadl", rozhodně neplatí pro horolezectví. Protože krátce po padnutí této hlášky spadl Adam. Né že by byl zrovna učený, ale tady prostě spadne časem každý, nezávisle na skillu.
Lezení to bylo vskutku záživné. Cest je dost a jsou ideálně dlouhé.
Pěkná skála s cestami pro lehce pokročilejší lezce. Zdolali jsme zde první převis a spárovku. Založené koleno je super a podrží, jen by to příště chtělo chrániče proti "skalní vyrážce".
Jinak skála i okolí jsou nádherné. Plus je nedaleko studánka s pitnou vodou. Jen je to tu o víkendu zdupané víc než Václavák.
Další T5 keš, která stojí za odlov, když máte lano a cajky. Jde o bývalý kamenolom vedle Salaše v Chřibech. Výška skály cca 25m.
Skála je nelozitelná. Ke keši se dá jen slanit.
Dneska jsme úspěšně zdolali několik cest na Stupavském skalním komplexu. Lezení je zde pěkné, ale cesty jsou krátké. Je to pěkné místo, tak to snad nebude nakonec další holý kopec. A po grilování jsme si dali i jednu delší cestu na Břestecké skále s nádherným výhledem na celý náš okres, viz foto. Jako bonus ještě padly 2 kešky a na závěr noční koupání na Sovíně. Super den.
Docela nedávno padl nápad, že bychom spojili lezení a dovolenou. Když navíc Adam prohlásil, že se po zkušenostech z Ukrajiny, se on autem nikam j*bat nebude, tak bylo jasno. Bude to vlakem tam, kde mají skály a moře... Chorvatsko. Ještě najít čtvrtého kvůli rezervaci a kartám a mohlo se jet.
Dál se nebudu rozepisovat, tož jen tak krátce pár zápichů, pro představu, jak to probíhalo.
Při druhém přestupu jsme drželi minutu sakrování za rozbitý rum uprostřed nádražní haly. Cestování vlakem do Rijeky je už dnes mnohem pohodlnější, než autem. Navíc trvá jen 12 hodin místo celého dne. Kotviště pro 200m kontejnerové lodě není nejvhodnější místo na koupání, ale dá se. Spálit se hned první den dovolené je tak blbé, jak proležet další čtyři dny s popáleninami. První den taky proběhlo přejmenování výletní skupiny na "Humíry", humří upíři. Když nemůžete na slunce, stačí vyměnit den za noc a můžete fungovat dál. Noční moře je pěkně ledové, zvlášť když má vaše kůže víc než 40°C. Na ta nejpěknější místa vás zavede hledání kešek. Hledání kešek vás může přivést i k novému sportu jako: coastal-speleology bouldering (lození v pobřežních jeskyních). Bouldering (lezení bez jištění v malých výškách) je nejlepší na pobřežním útesu, kde si můžete spadnout/skočit do vody. Chorvatské vápence jsou mnohem ostřejší než české pískovce. Pořezaná spálená kůže vážně bolí, stejně jako jakýkoliv dotyk břicha na skále, ale za lození na útesu to stojí. Chorvatská letoviska mají velmi malé zásoby ginu, které dokáže vykoupit a vypít čtyřčlenná skupinka moravských turistů asi za 3 dny. Dobrá cola nedokáže vylepšit fakt hnusné víno. Karetní hry jako Formule se dájí hrát opravdu všude. Paštika ujde, ale ládovat se jí 4 dny je už moc.
Zážitků a zkušeností z jedné dovolené bylo víc než dost. Následná regenerace "skalních vyrážek", spálenin a jiných věcí asi 10 dní.
