Cíl již tradiční společné dovolené letos padl na Ukrajinu a to konkrétně na Kyjev, Chernobyl a Oděsu.
5 lidí, auto a přes 1300 km dlouhá cesta do Kyjeva, která i díky menšímu nočnímu bloudění a hranicím vyšla na necelý den. Česko-Slovenské hranice byly vpohodě, stačilo jen překonat skok 30 let zpět.
Zato Slovensko-Ukrajinská hranice nás zdržela na víc než 4 hodiny. Začalo to menším nedorozuměním, když jsme projeli jen s jedním papírem a prakticky bez kontroly celou celnicí a několik celníků nás zastavilo s namířenými zbraněmi až na ukrajinském území. Kde nám pak (značně naštvaně) vysvětlili, že papírů máme mít snad 5/6 a od toho jsou to budky přes celou celnici. Oni navíc nic nevyřizují a všechno si musíme oběhat sami. Pak přišlo na řadu nekonečné 3 hodinové shánění razítek, podpisů, kontrol a kdoví čeho všeho. Probíhalo to dost zmateně, kdy jsme u budek zjišťovali třeba, jaké potvrzení tam dávají. Občas čekali na úředníky, až se jim zas zachce úřadovat nebo jsem si hráli na chudé idioty, abychom nemuseli dávat úplatky. Což se nás nejen dostalo přes hranice, ale ukázalo se to jako nejlepší taktika na celé Ukrajině. Celá celnice se víc než realisticky podobala na hru "úředníci" ve zpracování Ježek a spol. Kdo nezná, tak přikládám velmi podobné VIDEO z Asterixe.
Cesta do Kyjeva pak už byla klidná. Pokud se tomu dá vůbec říkat cesta. Kromě několika kilometrů na hlavním tahu bych se nestyděl tomu říkat lepší šotolina. Takže se cesta odbývala po dálnici rychlostí pod 70 km/h. Pozitivum bylo, že jsme na jedné z benzínek objevili dobré pití zvané Čambo stojící jen pár ušošvárošů.
Spolek benzínkových zevličů představuje Čambo:
 |
 |
Návštěva Privoz market. Je to obří, asi jak 2 čtvrti, trh. Je zde úplně vše od oblečení, zbraní, ryb, vína, zeleniny, nesmyslů všeho druhu až po půlky volských hlav a jiné pochutiny. Dá se zde sehnat prakticky vše. My jsme si u prvního stánku koupili nějaké silné víno z granátových jablek a zbytek dne se probírali tímto velkým bludištěm. Za zmínku stojí i jediné pevné budovy z trhu, kam se ráno naveze maso všeho druhu a kde se pak celý den prodává. Vše samozřejmě nechlazené přímo na pultech. A jak začalo být horko, tak už kolem 10 hodiny dopoledne to začalo "vonět" i v okolí budovy.
Nejvýživnější z cest byla ta zpátky. Shodli jsme se, že si to zkrátíme přes E50 ( silnice co vede např. i kolem Hradiště). Zkratka to byla sice delší, ale o to horší. Cesta se místy měnila z rozbité asfaltovky na bahnitou šotolinu vystlanou drcenýma taškama "postavenou" okolo vesnice protože původní cesta prostě chyběla. Taky jsme překonali napůl stržený most. Zapletli se mezi stádo krav. Projeli si doslova krokem menší říčkou, ve kterou se proměnila silnice při prudkém dešti. To bylo obzvlášť nepříjemné, protože nešly vidět výmoly na silnici, které byly nezřídka i přes 20 cm hluboké a dalo by se v nich utrhnout a utopit cele kolo. Potkali jsme několik aut s utrženým kolem. Prostě zábavná celodenní a celonoční jízda. Svítání spolu s kávou jsme si vychutnali už na první slovenské benzínce. A na oběd jsme byli už doma.
O jídle. Šašlikem nebo šavarmou nikdy nic nezkazíte. Hlavně ho mají prakticky všude. Borščů jsme pár ochutnali a byly to ty nejlepší vůbec. Buď jsme měli štěstí, nebo to tu prostě umí. Jinak je to ideální země pro milovníky kopru. Tady byl jako součást každého jídla. V nakládané zelenině, omáčkách, zavařeninách i jako ozdoba na mase. Cukrovinky nebyly nic moc, hodně podprůměr. Ty nejlepší věci byly z česka, u těch šlo i poznat, co to je.
Bohužel mám jen tento fotkový ořez, který mi zůstal v počítači. Zbytek snad časem dohledám v zálohách:
